Kniha vzpomínek Jimmiho Ernsta (1920 – 1984), syna slavného malíře Maxe Ernsta, líčí život umělecké avantgardy v USA během Druhé světové války a v létech po ní. Jimi Ernst, sám malíř, se ocitl po útěku z Evropy před nacismem v prostředí, které zahrnovalo tehdejší výkvět světové kultury – Breton, Chagall, Duchamp, Kiesler, Leger a mnozí další. Ti zapříčinili historický obrat ve vývoji americké kultury. Po roce 1945 se už nesetkáme se zvučnými programy ani ideovými manifesty, základním požadavkem je pouze svoboda umělecké činnosti. Umělci, kteří byli označeni jako abstraktní expresionisté, měli společnou touhu vyjádřit sebe sama ve spontánní malířské akci. Malířské gesto je samo o sobě expresivní a bez hlubšího významu, proces malování je konkrétním tématem. New York se stal hlavním městem světového umění a tuto roli si udržel až do sedmdesátých let. Vzpomínky Jimmiho Ernsta, jejichž středem je samozřejmě osud jeho otce Maxe, nás seznamují nejen s jejich názory a nesnadným životem. Tato kniha nás literárně brilantní formou uvádí do kontextu čtyřicátých a padesátých let nezbytného pro pochopení vývoje amerického moderního umění, nejen výtvarného, ale i literatury a filmu.
