Překlady, které editor zařadil do publikace Klasické tibetské příběhy, spojuje kromě jazyka originálů i osoba překladatele - profesora Josefa Kolmaše, zakladatele československé tibetologie. Profesor Kolmaš publikoval desítky vědeckých studií doma i v zahraničí, čímž přispívá k rozvoji tibetologie jako samostatné vědecké disciplíny, který nastal zejména od 60. let 20. století. Jeho studie o čínsko-tibetských vztazích spoluvytvářely jeden ze směrů tibetologického výzkumu. Podle profesora Kolmaše by vědec měl mít dvě občanství: na jedné straně by měl být světoobčanem, což v případě vědce znamená být v plodném dialogu se zahraničními kolegy, rozšiřovat poznání v konkrétní vědní disciplíně a přinášet nové poznatky. Prostřednictvím těchto prací zná profesora Kolmaše světová tibetologická a také sinologická komunita. Významné je však i ono druhé občanství, příslušnost ke konkrétnímu státu a národní kultuře: pro Josefa Kolmaše je stejně důležitým úkolem orientalisty přispívat k tomu, aby jeho krajané poznali blíže vzdálenou kulturu, kterou jim odborník může zprostředkovat prostřednictvím překladů, populárně-vědeckých článků, přednášek či besed. Přispívá k mezikulturnímu dialogu a porozumění. Sladit tyto dvě úlohy není lehké, ale dílo profesora Kolmaše a jeho rozsáhlá bibliografie svědčí o tom, že se mu to úspěšně podařilo a může tak být příkladem pro mladší generace. Díky jeho dlouholeté překladatelské činnosti, které se věnoval už od ukončení studia koncem 50. let, měli čeští a slovenští čtenáři možnost seznámit se s množstvím děl klasické tibetské literatury. Ani mnohem větší evropské národy nemají takovou rozsáhlou sbírku překladů z tibetštiny a soubor cestopisů z Tibetu, které vyšly rovněž díky překladatelské nebo ediční práci J. Kolmaše (cestopisy I. Desideriho, J. Gabeta a E.-R. Huca, G.C. Cybikova). Mnohé z jeho překladů navíc vyšly v opakovaných vydáních, získaly řadu ocenění a nacházejí si stále nové čtenáře. Jeho pravděpodobně nejznámější překlad, Bardo Thödol