Šrí Siddharáméšvar, učitel Nisargadatty Mahárádže a Randžita Mahárádže, v této knize jednoduchým a přímým stylem vysvětluje poznání našeho skutečného Já v tradici advaita védánty (nedvojné védánty). Mluví snadno srozumitelným jazykem a k dokreslení používá příklady z běžného života, aby se pochopení konečné Skutečnosti nestalo pouze záležitostí učenců, ale aby bylo přístupné všem. V této knize rozebírá postupně čtyři těla (hrubé, jemné, příčinné a nadpříčinné) v postupném pátrání po tom, čím doopravdy jsme. I když je to už skoro sto let, kdy Klíč k poznání Já poprvé vyšel, jeho obsah je dodnes relevantní pro všechny duchovně hledající. Součástí tohoto vydání je také text nazvaný Zlatý den. Šrí Siddharáméšvar ho napsal jako všeobecný úvod k problematice duchovního hledání. Šrí Siddharáméšvar Mahárádž (1888–1936) patří spolu s Ramanou Maharšim mezi nejvýznamnější učitele advaita védánty 20. století. I když měl v Indii mnoho žáků, na Západě zůstával do relativně nedávné doby neznámý a proslavili ho zde až jeho žáci – Šrí Randžit Mahárádž a Šrí Nisargadatta Mahárádž. Narodil se v malé vesnici blízko Šolapúru. Když se kvůli práci přestěhoval do Bídžapúru, potkal se zde se svým duchovním učitelem Šrí Bhausahebem Mahárádžem (1843–1913). Šrí Siddharáméšvar se věnoval meditační praxi dle instrukcí svého učitele. Jeho potřeba konečného poznání byla tak veliká, že se v roce 1920 rozhodl dosáhnout ho za každou cenu a setrval devět měsíců v meditaci. Tak nakonec díky milosti svého učitele dosáhl realizace. Šrí Siddharáméšvar poté začal učit cestu ptáka (vihangammárga), tj. cestu k poznání ne pomocí meditace, ale díky přímému uvědomění nebo pochopení. V indickém světě slavný Samartha Rámdás ze 17. století o tom napsal: „Cestou meditace neboli mravenčí cestou dosáhne člověk realizace pomalu jako mravenec, který postupuje kousek po kousku. Ovšem je možné letět jako pták cestou ptáka pomocí křídel rozlišování (vivéka) a dosáhnout plodů okamžitě.“
