Každá země má své typické společenské zvyky, moderně zvané reálie, s kterými její obyvatele žijí, a připadají jim samozřejmé. S těmi se návštěvník z ciziny seznámí obvykle brzy. Ve spodní hladině těchto reálií objevil autor knížky ještě zvláštní francouzské zvyky, které nazývá nedbalkami a které se před hostem vynoří až po delším pobytu, protože domácími nejsou vnímány, nebo jsou dokonce ukrývány. Kniha nekonvenčním způsobem popisuje reálie a nedbalky tří oblastí Francie, kam autor jezdil pracovat v laboratořích v rozmezí třiceti let. Severní území, obývané hlavně potomky Franků, návštěvníci znají nejlépe, tamní skryté reálie však jen málo. Polovina země, která leží jižně od řeky Loiry, je zcela svébytná a u nás skoro neznámá. Je totiž obývána potomky Středozemních národů, které tudy v historii prošly nebo se tam usadily a navzájem smísily. Tato vinorodá oblast je podle autora největším přírodním a kulturně historickým bohatstvím Francie. Díky znalosti jazyka a přátelským kolegům poznal autor také typické Románské nedbalky, včetně těch historických a nám velmi vzdálených. Samozřejmě je porovnal s děsivými nedbalkami, doprovázejícími jeho život v českém totalitním režimu, takzvaném reálném socialismu. Pro ty, kdo znají Francii jen letmo, nebo ji teprve chtějí hlouběji poznat, jsou tyto vzpomínky na Francii z období třiceti let, velmi poučné. A platí to také pro ty Čechy, kteří se ve Francii pohybovali nebo žili jinde než autor a mohou s ním své poznatky o francouzských nedbalkách srovnávat.
